mikroregionBlanský les - podhůří
Popis znaku: Španělský příčně půlený štít. V dolní polovině modrá barva se stříbrnou mušlí. V horní zlaté polovině je červená střela. Rozhraní modré barvy a zlatého kovu je tvořeno vlnovkou.
Symbolika:
Svatojakubská mušle, mušle hřebenatka, odkazuje ke kostelu zasvěcenému Svatému Jakubu Většímu. První písemná zmínka o kostelu pochází z roku 1290. Svatojakubská mušle je symbolem poutníků. V našem případě tak pamatujeme i na více než dvacet tisíc poutníků-vodáků, kteří každý rok projdou naší obcí. Obecně bývá mušle spojována s ženským principem.
Červená střela odkazuje k prvním připomínaným majitelům boršovského hrádku - Albertovi a Benešovi z Boršova, příbuzným mocného rodu Bavorů ze Strakonic, kteří měli ve znaku střelu. První písemná zmínka je z roku 1261. V současnosti můžeme střelu vnímat jako symbol podnikavosti-pronikání. Obecně bývá střela spojována s bleskem, slunečním paprskem, falickým symbolem vyjadřujícím mužský princip.
Španělský štít - obvyklý tvar štítu pro obce.
Tinktury:
Modrá – symbolizuje řeku Vltavu. Díky ní Boršov vznikl (brod, mlýny) a díky ní je známý jako cílová obec vodácké turistiky. Obecně je to barva moudrosti a věrnosti.
Zlatá – symbolizuje původní selský stav, známé tradiční boršovské dožínky, bohatství, obilné pole a bohatou mlynářskou tradici obce úspěšně rozvíjenou i v současnosti. Je to barva Slunce a nesmrtelnosti.
Stříbrná – vznešená tradiční barva symbolizující čistotu.
Červená – barva života a krve, barva pro statečnost a víru.
Horní polovina štítu vyjadřuje minulost obce, dolní polovina vyjadřuje přítomnost obce. Polovina stříbrného lva v červeném poli je částí znaku majitelů obce, rodu Hogenů ze Švarcpachu, dubové listy a žaludy jsou odkazem na příslušnost obce v době držení tímto rodem k panství Černý Dub, zkřížené obilné klasy znázorňují zemědělskou výrobu, která je v současnosti převažující činností obce.
Popis znaku: Štít dělený, horní polovina polcená, v pravém červeném poli polovina rostoucího vpravo hledícího stříbrného lva se zlatou zbrojí, v levém stříbrném poli z jednoho středu vyrůstají střídavě tři dubové listy (2 nahoru, l dolu) a tři žaludy (1 nahoru, 2 dolu) černé barvy, v dolním stříbrném poli 4 zelené zkřížené obilné klasy na stonku.
Znak a prapor obce byl schválen Parlamentem ČR Rozhodnutím č. 41 Poslanecké sněmovny 26.11.1999.
Figura průčelí selského stavení s typickým barokním štítem vyjadřuje skutečnost, že místní část Holašovice je zapsána do seznamu kulturních památek světového dědictví UNESCO.
Figury červené růže a lilie se váží k dřívějším majitelům panství, k nimž místní části obce náležely: Jankov patřil jako součást obce Čakov ke krumlovskému panství (vévodství), v jehož erbu spatřujeme ve stříbrném štítě pět červených rožmberských růží. Holašovice jako osada obce Záboří naproti tomu náležely po staletí k dominiu kláštera ve Vyšším Brodě, v jehož znaku spatřujeme mimo jiné rožmberskou růži nebo cisterciáckou lilii jako mariánský atribut či symbol země původu cisterciáckého řádu.
Integraci dvou vsí pod jednu samosprávu je heraldicky vyjádřeno zdvojením figur v našem případě dvě růže.
Barvy stříbrná a červená jsou české zemské barvy, barvy erbu Rožmberků.
Návrh znaku zpracoval Mgr. Jan Tejkal. Znak obci slavnostně předán do užívání dne 13.5.2008.
Text ke znaku redakčně zkrácen.
V pravém modrém poli je vztyčena STŘELA se zlatým hrotem a stříbrným opeřením - erbovní znamení pánů z Újezda (Kamenného). Přesná podoba erbu sice není známa, ale na zachovaných pečetích ze 14.století se objevuje motiv střely, šípu v kombinaci s helmou brnění. Je tedy zřejmé, že dominantním znakem rodu byla střela, neboť při vzniku zdejšího panství stáli Bavorové ze Strakonic, kteří věnovali pozemkový majetek a v počátcích je snad možné předpokládat i příbuzenské vztahy s pány z Újezda.
V první polovině 13.století některý z Bavorů ze Strakonic daroval svému družiníkovi pozemkový majetek s vesnicemi mezi Vltavou a Malší. Velikost panství byla stanovena objetím - ujetím na koni po hranicích, a proto Újezd. Sídliště je poprvé písemně doloženo roku 1263, kdy je na zakládací listině kláštera Zlatá Koruna uveden mezi svědky na prvním místě Vernéř z Kamenného kostela ("Wernherus de Steynchirchen") ještě před Bavorem ze Strakonic a Oldřichem z Hradce. Téhož roku svědčí Michal z Újezda ("Michael de Wgezt") při prodeji vesnice Záhoří klášteru ve Vyšším Brodě.
Páni z Újezda sídlili od počátku u kostela v tvrzi, jejíž poloha byla patrná ještě koncem 19.století. Zřejmě v souvislosti s všeobecnou prosperitou za vlády Karla IV. umocněnou blízkou obchodní cestou si šlechtický rod zbudoval po polovině 14.století západně od Újezda na skále nad Vltavou hrad Maškovec. Nové sídlo je doloženo písemně až roku 1380 a bylo obýváno pány z Újezda do poloviny 20. let 15.století. Již roku 1427 sídlil na Maškovci újezdský farář Jan Pryndl, který tu dokončil opis Zlaté legendy Jacopa de Voragine. Potom co husité oloupili a zajali újezdského faráře a kaplan Ondřej byl zabit pro peníze je zřejmé proč farář raději než na faře sídlil na opuštěném hradě. Rod pánů z Újezda mizí ze zdejšího kraje vytlačen mocnými Rožmberky.
V levé polovině je na čtvercovém stříbrném poli položena ČERVENÁ PĚTILISTÁ RŮŽE - erbovní znamení Rožmberků. Již během 14.století vlastnili Rožmberkové některé usedlosti a části vesnic na Újezdském panství. Roku 1435 získal Oldřich z Rožmberka díl Újezda a roku 1455 koupil i zbylou část s hradem Maškovcem. Páni z růže tak na jedno a půl století ovládli zdejší krajinu a významně zasáhli do dějin a vývoje obce. Jejich erb se zachoval v kostele Všech svatých, kde je na čelní straně sanktuáře z doby kolem roku 1500 vytesána pětilistá růže s původní červenou polychromií.
Během doby došlo k rozvoji a sloučení dvou vsí - Češnovice a Libský s Újezdem. Vesnice těžila z pohybu obchodníků po významné cestě do Rakouska a užívala, i když zřejmě právně nepodloženě statut poddanského městečka a to až do roku 1464, kdy vyvrcholil spor ohledně mílového práva a vesnice spadla pod obchodní vliv a omezení řemesel městem Budějovic. Tehdy bylo v Újezdě 5 sladoven, 24 krčem a domů, kde se šenkovalo pivo a nejméně tři hostince. Bez překážek jako staletí před tím tu pracovali řezníci, krejčí, ševci, tkalci, hrnčíři, provazníci a kováři. Po roce 1464 došlo ke kuriózní situaci, ač byl Újezd majetkem Rožmberků, pivo sem bylo dováženo z města, nebo jej tu vařili a prodávali budějovičtí poddaní. Situaci, kdy měl zisk z poddaných někdo jiný, se Rožmberkové snažili zvrátit žádostí o povýšení Újezda na město roku 1552. Pokus byl neúspěšný a Rožmberkové své aktivity realizovali na hranici mílového práva v blízké Plavnici, kde roku 1564 postavil Jakub Krčín z Jelčan dvůr s pivovarem, aby újezdští kupovali pivo své vrchnosti. V roce 1579 byly v Plavnici napuštěny nové rybníky a vznikl tu mlýn. Roku 1602 získal císař Rudolf II. krumlovské panství i s Újezdem od Petra Voka z Rožmberka.
V levé spodní části štítu jsou na koso položeny TŘI ČERNÉ PRUHY NA ZLATÉM POLI - symbol mezinárodní cesty do Rakous, významné křižovatky a obchodu. Újezdským panstvím procházela a blízko Kamenného Újezda se od středověku větvila významná obchodní cesta z Budějovic do Cáhlova (Freistadtu) - Cáhlovská cesta, která se stala zdrojem rozvoje, ale v časech válek i úpadku Kamenného Újezda.
Význam cesty vzrostl roku 1351, kdy Karel IV. privilegiem nařídil, že kupci jedoucí do Čech nesmí míjet královské Budějovice, tedy ani Újezd, což poskytlo možnost výdělku zdejším řemeslníkům a hostinským. Směr cesty nebyl tehdy ještě ustálen a mnoho obchodníků míjelo Újezd po cestě blíže k Vltavě a nepřinášelo tak očekávaný zisk. Pozdější zprávy hovoří o tom, že páni z Újezda seděním na Maškovci kontrolovali provoz na blízké cestě ze svého hradu a kupce s povozy nutili násilím k cestě do vesnice, aby tak zvýšili prodej zboží a daňový výnos svých poddaných. V neklidné době husitských válek se vladykové z Újezda dostali do finanční a existenční tísně, někteří z nich si pak spolu se Smilkem z Křemže vylepšovali životní standard přepadáváním a olupováním kupců na blízké obchodní cestě.
Vzrůstající konkurence vedla roku 1464 ke sporu s Budějovicemi o dosah mílového práva, město spor vyhrálo a po kontrolním přeměření byl u cesty za Újezdem zasazen mezník, který se stal symbolem omezení ekonomických aktivit panství. V roce 1552 žádali újezdští svého pána Viléma z Rožmberka o povýšení na město. Ve své žádosti uvedli: "...Vaše Milosti račte věděti, že příhodně k tomu ta ves leží, neb se k ní veliké tři silnice scházejí k Budějovicím, že se tedy trefují znamenití lidé....."
Za třicetileté války byla v Újezdě vypálena a opuštěna polovina usedlostí. Hlavní silnice, která byla v dobách míru zdrojem zisku a prosperity, se během kruté války stala příčinou úpadku, neboť přivedla stavovská či císařská vojska, jenž bezohledně drancovala malá hospodářství. Situaci na konci války charakterizuje zápis v berní rule roku 1654 takto: "Ves ležící na velké silnici a v tom vojenským běhu velikou zkázu vzala, takže lidé na ní posavád vzniknout nemohou..."
Koncem 18.století byla obchodní cesta napřímena z Budějovic přes kopec (kde pak vznikla Včelná) a začala procházet středem Kamenného Újezda. Tak tomu bylo až do počátku 80. let 20.století, kdy byla dokončena přeložka frekventované mezinárodní silnice E 55, která se tak vrátila na svou středověkou trasu. V pravý čas byl odkloněn tranzit zboží a osob na Šumavu, do Rakouska a jižních části Evropy, neboť představovala pro průchozí obce neúměrné dopravní a ekologické zatížení.
Zpracoval kronikář Roman Lavička
Štít španělského typu pojednaný v hlavě barvou zlatou nesoucí siluetu pluhu jako symbol plodnosti půdy v bezprostřední blízkosti toku řeky Vltavy, která vystupuje z paty znaku v podobě modro stříbrných pruhů.
Podoba symbolů vychází z historie obce, z prvních doložených majitelů, pánů z Rožmberka, z převládající činnosti obyvatel obce, kterou bylo zemědělství, a z položeni obce na břehu řeky Vltavy.
Znak obce je v dopise předsedy Poslanecké sněmovny PČR popisován následovně: "Ve zlato-modře děleném štítě nahoře černý pluh, dole stříbrné břevno, uprostřed červená růže se zlatým semeníkem a zelenými okvětními lístky". Prapor obce vychází ze znaku, je žlutý s černým pluhem.
Znak a prapor byl udělen rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR dne 19. února 1998.
Obec Planá leží v úrodné Budějovické kotlině, necelé 3 kilometry jihozápadně od města České Budějovice, na břehu řeky Vltavy. Jedná se o typicky středověkou obec s obdélníkovou návsí zastavěnou původně pouze po jejích delších stranách. Domkářská zástavba na kratších stranách návsi je až z pozdějšího období. Kaple Nejsvětější Trojice byla na návsi postavena počátkem 20. století.
První písemný doklad o existenci vsi Planá je z listiny datované rokem 1259, ve které pan Vok z Rožmberka daroval klášteru Vyšší Brod třetinu desátku ze své vsi Plané. Ves byla až do roku 1611 součástí krumlovského panství a patřila pod rychtu v Kamenném Újezdě. V roce 1611 ji spolu s panstvím Černý Dub získal komorník Petra Voka z Rožmberka, pan Jan Hogen ze Švarcpachu. Za vlády tohoto rodu ves stagnovala, bylo v ní pouze 12 usedlosti, z toho 5 neosídlených. Tento rod ves držel až do roku 1679, kdy ji závětí získal František Kořenský z Terešova, aby ji již roku 1687 prodal městu České Budějovice. A součástí města, s výjimkou let 1849 - 1868, kdy byla samosprávnou obcí, byla Planá až do roku 1990.
V roce 1939 bylo severozápadně od obce vybudováno vojenské letiště a po roce 1945 byla postavena komunikace, která spojovala město s tímto letištěm. V roce 1990 došlo k osamostatnění obce.
Ve znaku je znázorněna modrá lilie. Modrá lilie je podle heraldiky znakem svaté pany Marie, které je zasvěcena kaple Dalším symbolem je bílý kohout, kterého měl šlechtický rod Kořenských, který založil přidruženou obec Tupesy. Posledním symbolem je rožmberská růže, symbolizující šlechtický rod Rožmberků, kteří spravovali velkou část Jižních Čech. Zelená barva potom symbolizuje zemědělský původ obcí barva je symbolem rybníka Dehtář, který bezprostředně katastrem sousedí. Oblouky pak znázorňují naše dvě obce,
v Radošovicích.ve znakuv minulostia charaktera modrás našímtzn. Radošovicea Tupesy.
Štít znaku je transverzálně předělen žlutým pruhem, který symbolizuje ve svahu ležící přímočarou císařskou silnici, podle níž byly postaveny první příbytky včelenských osadníků. Včelná vznikla jako neuzavřená, neopevněná silniční ves v 70. letech 18. století.
Zelená barva v dolním poli znaku představuje zeleň přírody. Původně se ve zdejší lokalitě nacházel les, který musel být vymýcen k průniku silnice a k budování lidských sídel.
Modré pole v horní části znaku představuje oblohu. Pro život našich předchůdců byla charakteristická zemědělská práce pod širým nebem.
Obě barvy znaku - zelená a modrá, charakterizují i současnost. Včelná je zahradní osadou a každý dům je spojen s větší či menší zelenou plochou. A k zahradnické práci patří dary, ale i nepřízně, přicházející z oblohy.
Historicky byl život zdejší obce spjat s formanskou dopravou a o něco později s koněspřežní železnicí. Tuto etapu důležitou pro vývoj obce si připomínáme symbolem podkovy, jenž je umístěn v modrém poli znaku (nikoliv v praporu).
Intravilán Včelné má hranici na severní a západní straně obkrouženou bývalou koněspřežní železnicí. Dnes po stejné trase vede současná dráha. A připočteme-li i vzdálenější jižní obepnutí naší obce železnicí, vidíme, že leží sevřena jakoby velikým obloukem bývalé koňské dráhy. Tuto místopisnou charakteristiku si připomínáme symbolem koňské podkovy.
Proč ve znaku není včela? Název Včelná vznikl pravděpodobně později na základě nesprávného přepisu a překladu z němčiny, ze slova Binnendorf (Mezives), nikoliv Bienendorf. Lidový starý název obce byl Bory, podle borového lesa.
Zpracoval kronikář PhDr. Ferdinand Vydra
Štít stříbrný se zeleným klínem, v pravém horním dílu červená pětilistá růže, v klínu čtyři zlaté zkřížené obilné klasy.
Návrh vycházel z historických skutečností a položení obce v krajině:
Znak byl obci udělen dne 15. listopadu 2005.
Figura žáby představuje tzv. mluvící znamení obce. Figura růže připomíná Rožmberky, dřívější majitele vsí rybníka Dehtář, současně je růže také symbolem někdejší příslušnosti panství Schwarzenberků, jejichž knížecí klobouk se objevuje obecních pečetích. Počet dvou růží koresponduje místních částí obce (Žabovřesky, Dehtáře). Geometrická figura dělení znaku (modrá vlnovka) odkazuje krajiny obce rybník Dehtář.
a zakladateleke krumlovskémuna historickýchs počtemna charakterv okolía připomíná
Radošovice
Májová vlažička - naroste travička, májový deštíček - poroste chlebíček.
Bouřky v květnu znamenají dobrý rok.
"Jsme si blízcí hodnotami přesahujícími rámec jednoho života"